Naše tělo je kryto několika vrstvami měkkých tkání. Tou nejpovrchovější je kůže, která je vidět a můžeme si na ni sáhnout, pod ní se nachází podkoží a ještě hlouběji je vazivová povázka a pod ní sval. Pokud dojde k poranění nebo např. k operaci, je tato tělesná „slupka” narušena a hojí se. Hojení by mělo být plně v rukou regeneračních schopností organismu. Velmi důležité je, aby po zhojení jizvy zůstaly všechny vyjmenované vrstvy navzájem po sobě klouzavé. Někdy se při hojení stane, že se jednotlivé vrstvy k sobě tzv. „přilepí”. Takové místo pak může blokovat správnou svalovou souhru svalů ležících pod ní a způsobovat tak potíže v pohybovém systému. Jizva, která působí potíže je v rehabilitaci nazývána jako „aktivní jizva”. Ač je to těžko uvěřitelné, jizva může být aktivní i po třiceti letech. Ke vzniku aktivní jizvy jsou náchylnější jizvy, které se hojily dlouho, často za doprovodného hnisání, avšak nejen tyto.

Jaké příznaky může aktivní jizva vyvolat? Např. bolesti v oblasti jizvy, ale také v jiném místě pohybového systému. Pokud je jizva v oblasti břicha a neumožňuje správné zapojení břišních svalů, pak se bolesti mohou objevit také v oblasti zad, protože tyto nemají dostatečnou svalovou oporu. Jizva po operaci žlučníku může zase mít po čase vliv např. na funkci ramenního pletence.

Lze vzniku aktivní jizvy předcházet? Do procesu samotného hojení jizvy není dobré vstupovat. Po vytažení stehů lze ale začít s tzv. „otužováním jizvy”. Nejprve je vhodné jizvu jen povrchově hladit, bez použití síly, hlazení lze provádět na kůži s využitím krému, vhodné je zařadit také hlazení bez krému. Poté je možno začít s jemnou masáží jizvy a postupně v průběhu několika dnů až týdnů přidávat při masáži na tlaku a hloubce. Vždy je nutno respektovat vlastní vnímání při ošetření jizvy. Oblast jizvy by neměla při ošetřování ani po něm bolet, mírné zčervenání by mělo do pár minut po ošetření ustoupit.

Jak dlouho jizvu ošetřovat? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. U dětí je dobré pracovat s jizvou dlouhodobě, protože ještě rostou a méněcenná tkáň jizvy není obvykle tak pružná jako okolní kůže a při růstu může jizva působit nepříjemný tah i po letech. Minimální doba pro pravidelné ošetření jizvy od jejího vzniku je tři měsíce, v některých případech půl roku, rok i déle. Například jizvy po popáleninách je nutno ošetřovat dlouhodobě.

Máte-li podezření, že vaše jizva může být aktivní, nejjednodušší je navštívit fyzioterapeuta, který může jizvu vyšetřit a také vás naučit správné ošetřování.

15. 1. 2018